Odkud: Z Evropy
Kdy: Léto 2000
Jak dlouho: 6 měsíců
Oblast: USA - Socha Svobody

Socha Svobody

K soše Svobody jezdí pravidelně lodi z Battery, ležící na jižním výběžku ostrova Manhattan. Výlet poskytuje neobvyklý pohled na přístav, New York a sochu.

28. října 1886 za hřmění 21 dělových salv odhalil prezident Grover Cleveland nejznámější sochu v Severní Americe. Lodní sirény kvílely a rozzářil se velký ohňostroj. Od té doby všichni, kdo přijíždějí lodí do newyorského přístavu, spatří obrovskou sochu, která zdvíhá k nebi pochodeň svobody. Pro tisíce emigrantů byla tato socha symbolem osvobození od ponížení a bídy, které museli snášet ve Starém světě. Stala se symbolem Spojených států amerických.

Socha Svobody byla zkonstruována v Paříži a tam byla 4. července 1884 oficiálně předána americkému velvyslanci jako dar francouzského národa Američanům. Byla rozložena na kusy a transportována lodí do New Yorku. Tady byla postavena na těžký podstavec, který Američané zkonstruovali na ostrově Bedloe’s Island (nyní Liberty Island). Sokl navrhl americký architekt Richard Morris Hunt a je vysoký 47 metrů. Samotná socha je vysoká 46 metrů, vrchol pochodně se nachází tedy 93 metrů nad zemí. Váží 205 tun, obvod měří 10,60 metrů a má 91 centimetrů široká ústa. Pravá paže, držící pochodeň, je dlouhá 12,80 metrů - jen ukazováček je dlouhý 2,40 metrů. U nohou má rozťatá pouta tyranie. V levé ruce drží desky reprezentující vyhlášení nezávislosti. I její koruna se sedmi paprsky je symbolem svobody, kterou má vyzařovat přes sedm moří do sedmi kontinentů.

V podstavci sochy Svobody je muzeum dějin přistěhovalectví do Ameriky, které bylo otevřeno v roce 1972. Jsou tu ukázány dějiny od předků Indiánů, kteří pronikli do neprobádaného světadílu z Asie, až po masovou imigraci v tomto století. Každá skupina přistěhovalců je charakterizována pomocí audiovizuálních prostředků, modelů, fotografií, kreseb, kostýmů a uměleckých děl.

Idea sochy Svobody se zrodila ve skupině francouzských demokratů. V roce 1865 za vlády císaře Napoleona III. se kolem člena Akadamie Edouarda de Laboulaye vytvořil kroužek, který doufal v konec císařství a vznik nové francouzské republiky. Francouzi chtěli sochou Svobody vyjádřit svůj obdiv republice na druhé straně Atlantského oceánu a vzbudit vzájemné sympatie národů Francie a Ameriky. Laboulaye podnítil mladého sochaře z Alsaska Fréderica-Augusta Bartholdiho, aby se ujal tohoto projektu. Bartholdi doufal, že bude moci postavit maják pro Suezský průplav. Měl mít formu vysoké ženské sochy, zdvíhat pochodeň a symbolizovat, že světlo pokroku pronikne i do Asie. Proto teď přijal tuto nabídku s nadšením. Jeho socha Svobody byla inspirována slavným obrazem malíře Delacroixe: Svoboda vede lid na barikády. Velikost sochy a skutečnost, že bude vystavena větru a nepohodě nutila Bartholdiho a jeho inženýra, stavitele Eiffelovy věže Alexandra-Gustava Eiffela, řešit některé problémy. Eiffel postavil geniální železnou rámovou konstrukci, kterou podpíral centrální stožár. Kolem tohoto flektivního skeletu byla upevněna vnější, viditelná měděná vrstva, která je silná jen 2,40 milimetrů. Bartholdi začal malým modelem vysokým jen 1,20 metrů a pak zhotovil ještě tři další, stále větší modely, až pak přistoupil ke stavbě dnešní sochy.

Tento článek byl přečten 40323

Jak se vám článek líbil?
0(min) do 10(max)
Kolik čtenářů se vyjádřilo: 1295

5.7

4.3