Odkud: Z Evropy.
Kdy: Léto 2004
Jak dlouho: 1 měsíc
Oblast: Čína - Peking

Peking

Oblast jihozápadně od Pekingu byla osídlena jeskynními lidmi (Pekingský člověk) již před půl milionem let, opravdové záznamy o osídlení začínají kolem tisíce let před naším letopočtem. Tehdy vzniklé město sloužilo jako předsunutá obchodní výspa s Mongoly, Korejci a kmeny střední Číny. Od té doby město vystřídalo mnoho vládců a několikrát změnilo i svůj název. Hlavním městem se poprvé stává před 800 lety. Mongolský vládce Džingischán město vypálil a na jeho místě vybudoval nové sídlo, které dostalo ovšem jen provinciální statut. Teprve jeho vnuk Kublajchán zde vytvořil hlavní město pro nově vybudovanou dynastii Yuan. Ve druhé polovině 14. století město ovládli vzbouřenci, zakladatelé nové dynastie Ming.

V roce 1421 za panování císaře Yong Le získává město své současné jméno znamenající "hlavní severní město". Císař sem přemístil svůj dvůr z jižného hlavního města Nanjing a započal s rozsáhlou rekonstrukcí města, která obsahovala i výstavbu světoznámého Zakázaného města. Za poslední dynastie Qing dochází k systematickému budování parků a letních rezidencí na okraji města. Ke střetům a ničení docházelo dále během opiových válek v 19. století a v době japonské okupace a občanské války.

V dnešním Pekingu žije kolem 11 milionů obyvatel, pekingský obvod má přibližně velikost jako Belgie. K výrazným změnám došlo zejména za posledního půl století. Komunisti významně přetvořili město k obrazu svému, ztrhli mnoho oslavných oblouků, na počátku 50. let minulého století byly zbourány vnější hradby, vystavěly se široké bulváry. Sovětští poradci přinesli mimo jiné stalinistickou architekturu na veřejných stavbách. Moderní doba naproti tomu rychle ničí starou tradiční výstavbu několika generačních domů - hutongů. Na jejich místě rychle vyrůstají moderní obchodní střediska, kanceláře. Miliony obyvatel jsou násilně přesidlovány na okraj města do nových bytových jednotek.

V Pekingu lze nalézt mnoho významných památek či míst. Nejznámější bude patrně Zakázané město nedaleko Náměstí nebeského klidu (Tiananmen) s Mauzoleem Mao Ce-tunga. Často navštěvovanou památkou je i císařský Letní palác a řada městských parků. Nedaleko Pekingu leží proslavená Velká čínská zeď a hrobky dynastie Ming.


Náměstí Nebeského klidu (Peking)

Náměstí Tiananmen (nebeského klidu) je považováno za centrum Pekingu. Bylo vytvořeno Mao Ce-tungem jako vhodná plocha pro mohutné lidové manifestace. Během Kulturní revoluce zde Mao sledoval demonstrace milionů lidí. V roce 1976 mu zde jiné miliony lidí vzdávali poslední hold během smuteční tryzny. Naposledy se náměstí významně dostalo do médií v roce 1989, kdy zde tanky rozdrtily pro-demokraticky naladěné demonstranty.

V klidnějším období bývá náměstí plné lidí, kteří zde rádi tráví své volné chvilky. Náměstí bývá i plné dětí, které tu pouštějí barevně vyvedené draky a balony všech tvarů. Oblíbené je též sledování slavnostního ceremoniálu vztyčování vlajky při východu slunce. Můžete vidět perfektně secvičené dílko čínské lidové armády pochodující kadencí 108 kroků za minutu při vyprecizované délce kroku 75 cm. Komu se nechce brzy ráno vstávat, má šanci podobnou akci vidět večer při sundavání vlajky. Významnou dominantou severní strany náměstí za rušnou ulicí Chang'an Jie je Brána nebeského klidu. Na ní visí obrovský portrét Mao Ce-tunga, který z této brány 1.10.1949 vyhlásil Čínskou lidovou republiku. Je možné vystoupit nahoru a přehlédnout celé náměstí. Skrze bránu je možné se dostat do Zakázaného města.

Jižní dominantu náměstí představuje Brána Qianmen (Přední brána) vybudovaná v 15. století za vlády císaře Yong Le. Brána byla včleněna do systému obranných zdí, které oddělovaly Vnitřní město od okolní zástavby. Okolní zdi postupně zmizely, takže brána nyní působí osamoceně na veliké ploše poněkud podivným dojmem. Objekt je ve skutečnosti tvořen dvojicí bran, jižní Jian Lou a těsně vedle ní se nachází Brána Zhongyang, ze které je pěkný výhled na celé náměstí. Západní dominantu náměstí tvoří Všelidový parlament. Pokud se zde nekoná zasedání, bývá otevřen veřejnosti. K vidění je sál, kde americký prezident Nixon večeřel na své historické návštěvě Číny. Dále je možné navštívit místnost zasedání parlamentu - sál s 10.000 křesly.

Na východní straně náměstí je možné navštívit dvě muzea, historické a museum čínské revoluce. Na samotné ploše náměstí jsou vybudovány další impozantní stavby. Pomník lidových hrdinů nahradil v roce 1958 starou Bránu vnějšího paláce. Pomník je 36 metrů vysoký žulový obelisk nesoucí reliéfy z klíčových událostí revolučního hnutí. V těsné blízkosti se nachází mauzoleum, které bylo vybudováno krátce po Maově smrti.


Zakázané město (Peking)

Rušná třída Chang'an Jie odděluje Náměstí nebeského klidu od Brány nebeského klidu. Na ní visí celosvětově známý ohromný portrét Mao Ce-tunga, který odtud 1.10.1949 vyhlásil Čínskou lidovou republiku. Za branou se nachází slavné Zakázané město, jež bývá Číňany obvykle nazýváno Palácovým muzeem.

Název Zakázané město ovšem lépe vypovídá o skutečnosti, že po dobu 500 let byla tato část města opravdu zakázaná pro drtivou většinu smrtelníků. Město bylo domovem 24 císařů dvou dynastií - Ming a Qing, které je opouštěli jen v nejnutnějších záležitostech. Základy města byly vystavěny v letech 1406 až 1420 císařem Yong Le, který na staveniště povolal milion dělníků.

Palác se dělí na vnější část, kde probíhaly veřejné audience a část vnitřní, která sloužila výhradně císařově rodině. Budovy, které jsou nyní k vidění pocházejí převážně z období po 18. století. Město bylo často zachvacováno požáry, které rychle ničily dřevěné stavby. Po celém areálu byly z těchto důvodů rozmístěny veliké bronzové nádrže na vodu, pod kterými se dokonce v zimě topilo, sloužily jako zásobárna vody pro hašení požárů. V přední (vnější) části města jsou významné zejména tyto tři ceremoniální síně: Nejvyšší harmonie, Centrální harmonie a Uchování harmonie. Síň Nejvyšší harmonie je největší palácovou stavbou v Číně. Pořádali se zde největší slavnosti, kterých se zúčastnilo až sto tisíc sloužících.

V roce 1664 došlo k velikému povstání, které smetlo dynastii Ming. Během této události bohužel lehla popelem i valná většina staveb, spolu s budovami ovšem byly zničeny i vzácné knihy, kresby a svitky. Ve století dvacátém došlo ke dvěma velikým rabováním. Nejdříve to byli Japonci během II. sv. války a o pár let později to byly ustupující jednotky Kuomingtangu, které odvezly tisíce předmětů na Taiwan, kde jsou dnes vystaveny v taipejském Národním palácovém muzeu. Většina předmětů, které jsou nyní v Zakázaném městě k vidění pocházejí většinou z jiných částí Číny.



Tento článek byl přečten 3284

Jak se vám článek líbil?
0(min) do 10(max)
Kolik čtenářů se vyjádřilo: 51

7.6

2.4