Odkud: Z Mexika a Belize.
Kdy: Podzim 2000
Jak dlouho: 1 mesíce
Oblast: Guatemala - Májská památka Tikal

Tikal

Z Mexika pokračujeme až na hranice s Belize. Bohužel potřebujeme viza a tak si je zařizujeme na místním konzulátu. Jsou zde velmi ochotní a za 10 minut je máme v pasu. Stály nás 2 x 20 USD (pro mě a Lenku). Říkám si, že kdo by nebyl ochotnej za 20 USD. Potvrzení jsme samozřejmě nedostali a tak kdo ví, kde ty peníze skončili.

Přejezd Belize byl v pohodě. Co člověk rychle zaznamená je naprosto odlišná kultura. V Belize je totiž větší část populace černá. Mluví se zde anglicky a ještě donedávna to byla britská kolonie. Pokračujeme přes hlavní město Belize City. Je to malebné město s 80 tisíci obyvateli. Díky tropickým bouřím, které jej pravidelně srovnávaly se zemí během 19. a 20. století, tu není moc co vidět. až na katedrálu sv. Johna z poloviny 19. století, která je nejstarším a nejdůležitějším anglickým kostelem v oblasti. Po rychlé prohlídce pokračujeme dál do Guatemaly. Podle informací nepotřebujeme viza, dají se pořídit na hranici, stojí 20 USD. Na hranici to bylo "typico centroamericano", řekli že víza potřebujeme a můžeme se pro ně vrátit asi 5 km zpět do vesnice a to rychle, než nám zavřou (zavírali za 15 min). Chvilku diskutujeme španělsky a nakonec při odchodu na nás pokynuli, jako že teda OK a že to půjde. No a tak jsme v Guatemale. Spěcháme do města Flores, které bude naší základnou pro návštěvu Tikalu.

Tikal je majestátní ruina mocného mayského města, jednoho z nejdůležitějších center zdejší civilizace, jejíž vrchol odborníci datují přibližně do 4. až 10. století. V Tikalu žilo v dobách jeho největší slávy kolem padesáti tisíc lidí, kteří obývali úctyhodné tři tisícovky budov na ploše téměř dvaceti kilometrů čtverečních. Všechny stavby byly vzájemně propojeny šikovně navrženým systémem ulic a chodníků, pečlivě udržovaných. Nejdůležitější svatyně stály vždy na vyvýšeném prostranství, aby důležité obřady, které se na nich konaly, mohl sledovat co největší počet lidí.

Podle archeologických vykopávek první obyvatele Tikalu přišli kolem roku 700 př. n. l. Poměrně nepochopitelné zůstává, proč si Mayové zvolili toto místo. Nalézá se sice mírně vyvýšeně nad okolním terénem (kolem 230 m n.m.), na druhou stranu zde ovšem nikdy nebyly podzemni prameny vody. Veškerá voda byla získávána během deštů a "skladována" v ohromných rezervoárech, jejichž pozůstatky můžete spatřit ještě dnes. První trvalé osídlení nastalo až o dvě stě let pozdeji a teprve o další tři století došlo k postavení prvních obřadních budov. Velký rozkvět nastává během prvních třech století našeho letopočtu, kdy se Tikal stal nejdůležitějším městem v oblasti. Během tohoto, tzv. předklasického období byly vytvořeny hlavní architektonické styly. Vedle Tikalu v tomto období vzniklo významné město El Mirador. To ovšem postupně zaniklo po výbuchu sopky Ilopango. V dalších letech se upevňuje moc Tikalu a jeho blízkého souseda Uaxactúna. 16. ledna 378 n.l. se obě města utkala v bitvě. Z této války vyšel Tikal vítězně a získává vedoucí postavení v oblasti Petén na další tři století. Během nich dochází k velkým přestavbám celého města, které v té doby má až sto tisíc obyvatel. Úspěch tikalské civilizace se poté přerušil na dlouhých 150 let, kdy území bylo patrně neobydleno po válečném střetu s městem Caracol. Ještě jednou se však Tikal povznesl ku slávě, když jeho vládce zvaný Čokoláda založil novou dynastii. Východní náměstí a severní akropole byly obnoveny, pět nových chrámů bylo postaveno. Na konci desátého století však mizí záhadně život z Tikalu. Jsou zde jisté náznaky, že patrně zemětřesení způsobilo pád této civilizace, nicméně jednoznačné důkazy pro tuto teorii nejsou.

Dnes lze navštívit sedm pyramid z nichž na šest můžete vylézt. Nejlépe zrekonstruovaný je chrám 1, také zvaný Jaguáří chrám. Tento chrám sloužil jako hrobka vládci Čokoládovi. V jeho nitru na úrovni základny byla objevena pohřební komora obsahující lidskou kostru obklopenou předměty z jadeitu, perel, mořských mušlí a keramikou. Naproti Jaguářímu chrámu je pyramida č.2, také známá jako Chrám masek. Vystoupejte na vrcholek a mimo pěkného výhledu na protější pyramidu č.1 uvidíte pod sebou komplex severní a centrální akropole. Když budete pokračovat dál, do džungle, můžete vystoupit na nejvyšší pyramidu č. 4. Je skoro 70 metrů vysoká a její vrcholek se nalézá nad okolní džunglí. Někteří archeologové se domnívají, že tato pyramida měla sloužit jako místo posledního odpočinku syna vládce Čokolády.

Když už tady jsme, rozhodli jsme si pořádně užít zdejší fauny a unikáme rádi z otevřených náměstí a noříme se do pralesa. Někde vysoko nad námi křepčí opičáci, skákají ze stromu na strom a názejí dolů, na zasněné turisty, už snězené plody. V korunách stromů se to životem jen hemží, je vidět plno barevných ptáků, náš nejoblíbenější tukan je tu taky. Poznáte ho podle vysokých dunivých zvuků, které vydává. Pokračujeme džunglí dál a obdivujeme ceiby, mohutné stromy, jejichž horní partie jsou porostlé podivnými chlupatými rostlinami, takže vypadají jako ohromní pavouci. O kus dále se liány otáčejí kolem stromů, některé tím pomalu určují k záhubě.

Jižně od Tikalu leží město Flores. Je postaveno na ostrově Lago de Patén Itzá a s městem Santa Elena ho spojuje půl kilometru dlouhá silnice. Flores je příjemné město s krásným kostelem kolem hlavního náměstí, který zdobí vrchol hory v centru ostrova. Flores bylo založeno Inky a později sloužilo jako jedno z nejdůležitějších obřadních míst země. Pyramidy, chrámy a modly byly strženy při pokládání základů španělského města a mayští obyvatelé byli vyhnáni do džungle.

Tento článek byl přečten 6895

Jak se vám článek líbil?
0(min) do 10(max)
Kolik čtenářů se vyjádřilo: 61

8.4

1.6