Cestování po světě

Naše stránky jsou pro všechny, co rádi cestují, ať už s báglem na zádech a průvodcem v ruce nebo jen po stránkách knížek a cestopisů. Všem těm přejeme příjemné počtení a zábavu.


Čína Monumentální jeskyně Longmen a blízký budhistický chrámový komplex Shaolin (3565)

Čína Jediná stavba viditelná z vesmíru - Velká čínská zeď (44304)

Indonésie často zapomínaný hinduistický chrámový komplex Prambanan (4782)


NEJ FOTOGRAFIE
(15353) Usa
(15111) Indie
(14569) Čína
(11346) Keňa
(7869) Austrálie


NEJ PŘÍBĚHY
(54398) Mexiko Pozůstatky májských a koloniálních památek v Mexico City
(44304) Čína Jediná stavba viditelná z vesmíru - Velká čínská zeď
(38383) USA Socha Svobody - francouský dáreček a jeho historie
(30644) Egypt Jaká tajemství ještě před námi skrývají pyramidy v Gíze
(20123) Indie překrásné město Agra a monument lásky Tádž Mahal


HLEDEJ U NÁS
Hledej článek:
 
Hledej obrázek:
 


HLEDEJ VE SVĚTĚ
Seznam/Google:
  
 
Atlas
 


NASTAVENÍ
Přidat k oblíbeným  Přidat k oblíbeným

Nastavit tuto stránku jako domovskou  Nastavit jako výchozí

Pro rozlišení 800 * 600.
Poslední aktualizace 25.08.2004

Celkově přečteno článků 843427
 PŘÍBĚHY

Více informací o zemiFotografie z naší cestyJak jsme se sem dostali

BOLÍVIE
Odkud: Z Peru
Kdy: Duben 2001
Jak dlouho: 10 dní
Oblast: Bolívie - Potosí a Cerro Rico

Jěště večer v šest odjíždíme autobusem na Potosí, další den ráno by jsme tam měli být. Pořádně se oblékáme, už jsme se poučili z minulých cest, kdy jsme mrzli v noci v autobuse. Samozřejmě, že něco jako topení nefunguje a když jedete v noci na náhorní plošině ve výšce 4000 metrů, tak je to poznat. Při pohledu na domácí jen suše závidíme, vypadají jako sněhulácí, stejně jako my, ale navíc mají komfortní čepičky a leckdo i rukavice. No těm bude dneska teploučko. Házíme batohy dolů do zavazadlového prostoru, kam se toho opravdu hodně vejde, aspoň teda podle toho co tam strká řidič, možná to druhou stranou vytahuje ven. Kdo ví? Skoro na čas vyrážíme, nezbytná kontrola oken, často nedoléhají a táhne jimi. Usmálo se na nás štěstí, naše okna netáhnou, oblečeni jsme dost, no vypadá to, že nám bude dneska teplo a snad se vyspíme.
Cesta na Potosí aneb jak vyprošťujeme autobus, Bolívie Asi kolem půlnoci záhadně zastavujeme a dlouho se nic neděje. Nechce se nám z pelíšku, pokukujeme po ostatních i po sobě a hledáme, co se stalo. Půl hodiny uběhlo a stále nic a tak jsem vyhnán z pelíšku a jdu zkontrolovat situaci. Stojíme uprostřed altiplana, kolem jsou jen mírné kopečky a je slyšet svištět vítr. Před námi se kroutí had autobusů, všichni stojí a nikdo neví co se děje. Kouknu za nás a stejný obrázek, řada autobusů až někam, kam není vidět. Kousek u mně stojí zachumlaný sněhulák - náš řidič a já se slušně španělsky ptám, co se stalo. Ukazuje někam do dálky, stejně je šero a nic nevidím, otačí se a ukazuje za nás a stále něco brebentí. Potom ukáže na zem a v tu chvíli my to došlo. Vzpoměl jsme si na průvodce jak varoval a říkal, že cesta se může v zimních deštivých měsících prodloužit. A měl pravdu, hlavní tah v Bolívii - silnice La Paz - Potosi - Sucre totiž není asfaltová silnice, ale prašná a v období kdy prší, se promění v jedno velké bahníčko. A tak to dopadlo i pro nás. Dvě tři hodinky se nic neděje, začínám mít strach, že zde budeme čekat, až přestane pršet, ale nakonec někoho napadlo zatlačit autobus. Všichni jsme vytlačeni ven z autobusu a jdeme Občerstvení po cestě, Bolívie tlačit. Byl to fakt super nápad, autobus párkrát zabral, zahrabal kolama a ti co byli nejblíž, skončili s bahnem na obličeji. Príma nápad, další nápady byli už méně nebezpečné, začali jsme sbírat kameny a křoviny z okolí a házeli je na silnici. Občas při tom někdo dostal kamenem do hlavy, ale to nás neodradilo. Začali nám pomáhat i ostatní cestující z okolnách autobusů a tak kolem šesté ráno se začíná nekonečný had před námi pomalu pohybovat dopředu. Nasedáme do autobusu, a rozjíždíme se taky. Autobus podkluzuje, ujíždí do stran, ale asi po 30 minutách jsme z nejhoršího venku a pokračujeme, silnice je stále bahnitá, ale vypadá to že dneska ještě dojedeme do Potosí. Přesně na oběd jsme v Potosí, ubytování jsme si našli v hotýlku San Lorenzo za 18B pro oba.

POTOSÍ
Město Potosí leží v andských horách na jihu Bolívie, na úpatí proslulé stříbrné hory Cerro Rico ve výšce 4200 m.n.m. a má 110 700 obyvatel. Potosí založili Španělé v roce 1545, nedlouho poté, co jistý indiánský pastevec objevil stříbro. Těžba přivedla do města spoustu dobrodruhů ze zámoří a město se rozrostlo. V roce 1645 už mělo více obyvatel než kterékoli velké město Evropy. V 19. století těžba stříbra začala polevovat a Potosí začalo chátrat. Město se potom stalo jednou z nejchudších oblastí Bolívie. Teprve na počátku 20. století přispěly k jeho obnově zdroje cínu a olova. Za shlédnutí stojí rozhodně koloniální architektura, muzea, kostely vyzdobené zlatem, domy s dřevěnými balkony a hlavně přístupné štoly v útrobách Cerro Rica.
Cerro Rico, Bolívie Velmi známou památkou je i La Casa de la Moneda ( Mincovna ). Byla postavena v roce 1572 a dnes slouží jako muzeum. V Potosí je na každém rohu nějaký kostel a všechny vypadají atraktivně. Jedním z nejzajímavějších je La Compaňía de Jesús,jezuitský kostel s vysokou věží, jež je dominantou této časti města. O kousek dál stojí katedrála. Její portál je vytesaný jako u La Compaňía. Vedle jsou ještě kostely Iglesia de Belén a Iglesia de Mercéd. V Potosí lze najít i kláštery. Nejhezčí a zároveň nejznámější v Potosí jsou Convento de Santa Teresa a Convento de San Francisco. Vybíráme si jeden z nich a jdeme ho navštívit.

Cerro Rica
Pokud chcete navštívit Cerro Rico, je potřeba tak udělat dopředu a přes nějakou cestovní kancelář, těch je tady hodně, nebo si najít průvodce sám. Cena za tento výlet se pohybuje kolem 60B, my jsme si našli místního průvodce sami a ukecali cenu na 40B. Budete potřebovat oblečení, které pěkně ušpiníte a možná i zničíte, nesmíte se bát stísněných prostor a nezapomeňte si vzít i odvahu, kterou budete potřebovat při procházení štol.
Cerro Rico, Bolívie Dříve se v Cerro Rico těžilo hlavně stříbro a i zlato. Dnes je to hlavně zinek, olovo a měď. Hora je prý provrtána třemi tisíci dolů, z nichž některé jsou sdruženy do kooperativů, ale jiné jsou úplně samostatné. Jde o nejstarší nepřetržitě fungující doly (přes 4 století) na světě.
Ráno v devět vyrážime s našim průvodcem na návštěvu Cerro Rico. Dostáváme gumáky, gumovou bundu, acetylenovou svítilnu, helmu a navíc neseme dynamit, koku a vodu. Vzali jsme si oblečení, které si můžeme ušpinit, náš průvodce říkal, že často budeme lozit po čtyřech a štoly jsou velmi malé. No uvidíme.
První zastávka našeho výletu je na "hornickém" trhu. Dá se tady koupit vše potřebné pro horníky a důl. Třeba dymanit, rozbušky, TNT, levné cigarety, koku, 90% alkonol, 50% víno, holínky, oblečení, lopaty a další. Dostali jsme pokyn nakoupit pár věcí, prý jsou horníci zvyklý dostávat dárky od cestovatelů a jsou potom přátelštější.
Cerro Rico, Bolívie Na protějším svahu se rozkládá pár obytných baráčků pro horníky. Je až s podivem, jak tyto stavby jednoduše vypadají, pár naskládaných kamenů a cihel. Střechu tvoří staré vlnité plechy, tam kde chybí je kus igelitu. Většinou jsou tyto domy kousek od vchodu do dolu. To aby to měli horníci blízko do práce a aby si svůj rajón pohlídali. Občas se stává, že když se najde vydatná žíla (na místní poměry) a dozví se o tom ostatní, může se přes noc ztratit. Procházíme kolem domků a průvodce nás seznamuje s domacími, kdysi taky pracovat v dole a má tady ještě přátele. Právě toto přátelství mu umožňuje vstup do dolu, které jsou jinak přísně chráněny. Ukazuje nám místní horniny a vysvětluje co jaký kámen znamená - zde je olovo, cín, zde je kousek stříbra. Pro jistotu, aby jsme se neztratili v chodbičkách a zřejmě i z důvodů zachování náklonnosti domácích si náš průvodce bere se sebou asistentem. Je to malý kluk, tak kolem 10 let a vypadá, že se tady vyzná. Zapalujeme svítilny a jako kachňata za kachnou se jeden po druhém noříme do díry.
Cerro Rico, Bolívie Čím více jdeme dolů, tím je tepleji. Prolézáme chodbama a chodbičkami a jdeme stále dolů. Občas zaslechneme vzdálené zadunění, jak někdo odpálil kus skály. Jediným světlem jsou naše svítilny, které nádherně sičí. Po půlhodině sestupu se ocitáme v šachtě, kde slyšíme pravidelné kopání. Před námi je horník, svítí si stejnou svítilnou jako my a buší do kamene. Postupně nám je průvodce představuje a vysvětluje postup získávání minerálů. Horníci často dělají ve dvojicích, z nichž jeden kope a druhý vyváží nakopanou horninu na povrch. Pracovní vytížení je vysoké, někdy pracují až 24 hodin denně bez spánku a jídla. K tomu jim pomáhají koka listy a cigarety. Žvýkáním koky se uvolňují omamné silice, které člověka mírně oblbnou a zmenší tak pocit fyzické námahy. Aby se droga z listů vyloučila rychleji, přidává si do ní katalyzátor Cerro Rico, Bolívie legía, vyráběný z brambor, přírodního vápna a popela z kinoi (luštěnina s vysokým obsahem vláknin, pěstovaná pouze ve vysokých oblastech Altiplana). Proto je velmi vítaný dárek od cestovatelů balíček koky a cigarety, samozřejmě že neodmítnou i dynamitem, rozbuškami a dalšími věcmi, které jste nakoupili na trhu. Z hrůzou se dozvídáme, že průměrný věk horníků je kolem 35 let. Tato vysoká úmrtnost je způsobena drsnými pracovními podmínkami, acetylenovými výpary, azbestovým prachem a podzemními plyny. Nejčastější příčinou smrti horníka je většinou silikóza plic. Ve většině dolů neexistuje žádná mechanizace a všechno se dělá ručně. Kromě dynamitu jsou hlavním pracovním náčiním krumpáč, kladivo, lopata, vědro, kolečko a rumpál.

El Tío, ďábel a ochránce horníků
Cerro Rico, Bolívie Většína místních obyvatel a tedy i horníků, je velmi silně věřících a právě z těchto důvodů, kdy jsou daleko od svého Boha, si zde dole vytvořili jiného. Má podobu Ďábla, ale žádný horník se neodváží říkat mu Ďábel. Pro ně je to jejich Strýček Tio. Každá kooperativa si vybudovala místnost, která je mu zasvěcena. V čele svatyně sedí Strýček vytvořený z hlíny. Mezi horníky jsou legendy a pohádky o Strýčkovi. Vlastní všechno, co v sobě ukrývá hora. Aby jste ho nenazlobili, horníci pravidelně nosí do jeho svatyně dary, ať už listy koky, cigarety a 96% alkohol. Strýček opravdu vypadá jako malý ďábel, má rohy a bradkou. To co vás hned upoutá, je obrovský penis, ale proč ho Tio má, to jsme se nedozvěděli. My jsme Tia pro štěstí polili alkoholem, především v rozkroku, a zapálili. Tak jsme ho uctili a nemělo by se nám nic stát, ani okolním horníkům. Potom už pomalu směřujeme labyrintem chodeb na povrch, loučíme se s našim asistentem, rozdáváme poslední cigarety a šokování místními podmínkami jdeme zpět na hotel.


Tento článek byl přečten 4629

Jak se vám článek líbil?
0(min) do 10(max)
Kolik čtenářů se vyjádřilo: 63

7.52.5

NOVINKY:
25.8.2004
Nové fotky z naší cesty do Hedvábné stezce - Čína červen 2004

25.8.2004
Jsme zpět s mesíční cesty po Číně a je tu pár nových příběhů

10.5.2004
Tak a jsou tu nové příběhy z černé Afriky a jihovýchodní Asie

18.1.2004
Dodělal jsme nový Design, jak jsme sliboval a jako přídavek pár nových příběhů z Jižní Ameriky

13.1.2004
Pracuji na novém Designu

20.10.2003
Našel jsme si konečně čas a přidal jsem pár příběhů z našeho cestování po Asii a Americe

02.08.2003
Nové fotky z naší cesty do černé Afriky - Keňa, která se uskutečnila v červnu a červenci, BIG 5, safari, lidé, příroda, moře (255 fotek)

21.06.2003
Další příběhy z cestování po Indii

02.05.2003
Nové fotky z Maďarska - putování kolem Balatonu, termální lázně Heviz(54)

01.04.2003
Nové příběhy z cestování Indie, Thajsko, Střední Východ, ...

KUCHAŘKA:
Francouské speciality

Indická kuchyně

Pálivá mexická kuchyně

Americký Fast Food

PŘIŠTĚ:
Měsíční putování po Číně, budhistické chrámy, Čínská Zeď, svaté pohoří Wutai, uzbekové a kyrgyjci, přejezd pouští Taklamakan a 7 tisícové vrcholy u hranic s Pákistánem

Půlročním putování po Indických horách, pouštích a památkách

Objevování jihovýchodní Asie, thajské chrámy, indonézské ostrovy a džungle Malajsie

Tříměsíční stop po Austrálii, z Outbacku až na Gold Coast

ODKAZY:
Fotografie z Afriky a Blízkého Východu

Fotografie z Asie a Austrálie

N.Geographic

KOKTEJL

LIDÉ A ZEME

Stránky Cestování ve světě jsou na Internetu od 10. 12. 2002
O nás   Kontakt
Copyright © 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008 Cestování po světě