Odkud: Z Pakistánu a Iránu.
Kdy: Podzim 2000
Jak dlouho: 10 dní
Oblast: Indie - Manikaran

Manikaran

Vesnička Manikaran leží v centru údolí říčky Párvatí, o věhlas tohoto místa se zasloužily především horké prameny, kterých je tady opradu hodně. Jsou prý vůbec nejteplejší na světě. Zatímco v minulosti byli hlavními návštěvníky vesnice téměř výhradně davy hinduistických a sikhských poutníků, v současné době přijíždí do Manikarnu i obyčejní turisté.

První, co nás okamžitě upoutalo při příjezdu do vesnice, je bílá věžička sikhského chrámu a celý komplex zahalený v oblacích husté páry. Už z dálky je slyšet náboženská hudba, která bojuje o místo nad údolím s hukotem dravé řeky. Vzduch je prosycen vlhkou vůní sirných par a jarních květů. Zní to zvláštně, jsme ve výšce 2000 metrů, ale naprosto v pohodě tady rostou jablka, citróny a zelenina, přežívají tady v horách díky teplu z pramenů. Ta pravá atmosféra Manikaranu na nás čeká až dole, ve veřejných koupalištích, kde můžete potkat hinduistické a sikhské poutníky, jak se noří do horké vody.

Vystupujeme z autobusu a šineme si to přímo do Sikovského chrámu. Doufáme, že bude volnou a my najdeme ubytování na pár dní. Mohli by jsme zůstat i ve vesnici, ale ztratilo by to čás kouzla, které toto místo má. První problém nedal na sebe dlouho čekat, prý jako cizinci musíme požádat na místní polici o povolení spát v chrámu. Nevím sice, co má místní policie co dělat s chrámovým komplexem a budiž. Dereme se zpět do vesničky na policii. Uctivě zdravíme a prosíme o vystavení nějakého potrvzení pro přespání v chrámu. Chvilku na nás koupají z prava, potom z leva a stále nechápající se ptají co to vlastně chceme. Až po dost dlouhé době jsme vše vysvětlili a nakonec jsme na cár papíru povolení dostali. A dokonce s razítkem. Zpět v chrámu už po nás nikdo povolení nechce, buď se zprávy tak rychle šíří a nebo už na to zapomněli. Dostáváme komfortní pokoj tři na tři metry s výhledem na hory. Vedle nás bydlí Sikhovská rodina a otec rodiny na nás už z dálky mává. No budeme mít asi společnost :-) Ještě jsme nevybalili a už ho tady máme, v ruce drží dvě sklenice čaje a usmívá se. Z jeho pohledu je jasné, že si chce pokecat a že se dnes asi nevyspíme. Vybalujeme alespoň karimatky na sednutí a slušně ho zveme dál. Ani jsme nemuseli, už se pozval sám. V sedm přišlo vysvobození, manželka s křepčícími dětmi ho volala zpět, je prý večeře. Vysvobození se blíží. Ovšem ne na dlouho, zdvíhá se a táhle nás taky. Vycházíme na chodbu, scházíme do obrovské jídelny a připojujeme se k ostatním, co už netrpělivě sedí na zemi a čekají na jídlo. Za chvíli to začíná. Každý už má svůj stainless tácek a pohotový číšníci nosí v stainless kyblících jídlo, jeden má vařenou čočku, druhý pálivou omáčku, třetí sladkou rýži a další chlebové placky. Vše nám to úhledně plácejí na tácek. Na tácku si to potom rukama pěkně zpracujete do kuličky a šup do pusy. Chutná to výborně, obzvlášť sladká rýže. Děkujeme za večeři a prcháme rychle napokoj, snad našemu dobrodinci utečeme.

Ráno je příjemně chladno, v šest ráno nás probudil soused, v rukách opět dva čaje a příjemně se usmívá. Chvilku jsme pokecali, a takhle se válíme až do deseti. Potom už nás čekájí vysněné lázně. Opatrně vycházíme z pokoje, aby nás soused neviděl a sestupujeme dolů do lázní. Už z dálky je vidět páru a ve vzduchu je cítím větší obsah síry. U vchodu nás zastavují a ukazují na Lenku a malou místnost v rohu. To bude její "soukromý bazének", ženy nemají dovoleno se koupat v hlavním bazénu. A tak se loučíme. Svlékám se a opatrně se nořím do vody, pára kolem mě varuje, že voda je pekelně horká. Jde to těžko, ale pár minut mi stačilo na to, abych se ponořil celý do vody. Ze začátku to nepříjemně pálí, ale jen co si tělo přivykne, začne se pozvolna uvolňovat a veškerá únava se odplavuje pryč.

A jak se tady vlastně ta "horká voda" objevila?

Jedno z vysvětlení je posvátná hinduistická legenda vyprávějící příběh boha Šivy a jeho manželky Párvatí. Jednoho dne, při ranní koupeli v říčce, ztratila Párvatí svůj zamilovaný emerald. Jelikož to byl její nejmilejší předmět, chtěla jej stůj co stůj nalézt. Pověděla tedy o celé události svému choti a prosila o pomoc. Šiva, který rád plnil přání své krásné ženy, využil při pátrání velké vnitřní síly, otevřel třetí oko a brzy zjistil, že ztracený kámen je v držení krále Cobry - vládce podzemního světa. Ten se ho však nemínil jen tak lehce vzdát. Mocný Šiva se rozhněval a seslal na jeho říši obrovský požár. Král, který se zalekl Šivova hněvu, se vztyčil a začal syčet, jak jen nejvíc mohl. Prorazil tím cestu pro tisíce pramenů horké vody, které začaly vytékat právě na místech, kde ztratila Párvatí svůj emerald. Ve chvíli, kdy se tak stalo, objevily se spousty krásně zbarvených emeraldů. Párvatí sebrala ten svůj a proměnila všechny ostatní zpátky v obyčejné kameny. Horké prameny pak zůstaly němými svědky celého příběhu.

Druhé vysvětlení pochází od Siků. Guru Nának (zakladatel sikhského náboženství) putoval v dávné minulosti se svým žákem místním krajem. Jednoho dne se utábořili blízko tehdejší osady Manikaran, kde požádali o vodu a oheň na uvaření oběda. Vesničané však byli lakomí a odmítli vyhovět. Guru se zamyslel a pak přikázal žákovi, aby nadzdvihl veliký kámen před ním. Sotva tak učinil, začala zpod kamene vytékat vařící voda, ve které si pak uvařili vytoužený oběd. Když se o události dozvěděli lidé z vesnice, cítili se velmi zahanbeně. Poníženě prosili, aby jim guru odpustil jejich lakotu. Slibovali mu, že ho budou navždy uctívat, a prosili ho, zda by nemohl zařídit, aby horké prameny vytékaly i v jejich vesnici. Guru jim jako pravý světec odpustil a splnil jejich prosbu.

Horká voda z pramenů je rozváděna důmyslným systémem kanálků téměř do všech domů. Každodenní vaření jídla prohíhá vždy kolem poledne u hlavního vřídla uprostřed vesnice, kde se shromáždí vesničané s plátěnými pytlíky rýže, čočky nebo jiné potraviny. Převázané špagátem je ponoří do pramene.

Tento článek byl přečten 2056

Jak se vám článek líbil?
0(min) do 10(max)
Kolik čtenářů se vyjádřilo: 10

7.5

2.5