Odkud: Z Pakistánu a Iránu.
Kdy: Zima 1996
Jak dlouho: 6 měsíců
Oblast: Indie - Hampi

Hampi

Najítí hotýlku bylo jako obvykle bez problému. Platíme 40 Rupek za double. Rychle vybalujeme a už pádíme do hinduistického komplexu Hampi. Po cestě potkáváme prodavače banánů, které ale neslouží pro naši potřebu (sice jsme jich pár snědli), ale pro místní mlsné opičky. Pár jsme jich nakrmili, byli moc príma a spravili si tak názor na vztelké a agresivní opice, které jsme potkali v Agře. Pokračujeme pěknou krajinou další dva kilometry až do komplexu.

Historie Vidžajanagaru (Hampi) se datuje od roku 1336, kdy město založili dva hinduističtí princové Hukka a Bukka. Vybrali si místo přímo k tomu stvořené. Proud řeky Tungabhadry chránil město ze severu, pás žulových kopců z ostatních tří stran. Prvním vládcem Vidžajanagaru se stal Hukku, nazývaný Harrihara. Již za jeho panování se město vyvinulo ve významné obchodní a kulturní centrum a celá říše začala pozvolna vzkvétat. Hlavní část bohatství proudila z kontroly obchodu s kořením a bavlnou mezi jihem a severem indického poloostrova.



Uznaným náboženstvím byl hinduismus s tradičním uctíváním Šivy, Višny a také Hanumana, krále opic, který kdysi, podle Rámájany, vládl opičímu království, předchůdci současné říše. Jeho vyobrazení jako opice s dlouhým ocasem v červené barvě se objevuje na různých místech až doposud. Kněží - bráhmani - byli privilegovaní, chrámová prostituce byla běžná. Zvláštní pozornosti se těšil obřad satí - upálení vdovy na posmrtné hranici zemřelého manžela. Ženy odcházely na smrt hrdě a dobrovolně, bylo pro ně ctí následovat svého manžela. Hojně navštěvovaný rituál se konal na vymezeném místě za městem. Obřad smrti hrál v životě všech obyvatel velkou roli. Během konání velkých festivalů se někteří sami vrhali pod kola těžkých vozů nebo se nechali věšet zaživa na železné háky. Věřili ve vykoupení u svých bohů.

Vrcholu dosáhla říše za panování Krišny Dévy Rája (1509 - 1529). Jeho vojsko o síle téměř milionu mužů nejen úspěšně odolávalo neustálým nájezdům muslimských mohamedánů ze severu, ale samo dobylo i mnoho nových území. Říše se rozkládala na celém jihu Indie a její hranice se postupně rozpínala až na východ k místům současné Kalkaty. Nechal postavit tolik nových chrámů a paláců jako žádný z jeho předchůdců. Přikázal vybudovat pro město velmi dokonalý a důmyslný zavlažovací systém. Voda z několika rezervoárů, postavených na úpatích nejvyšších kopců, byla rozvedena kamenným vodovodem do všech budov. Síť rozvětvených kanálů zavlažovala velké plochy rýžových polí a zahrad. Krále by ani ve snu nenapadlo, že za pár let budou na stejném nádvoří defilovat vojska jeho úhlavního nepřítele a z královského paláce budou jen trosky. Roku 1565 za panování Rámaráje bylo město dobyto mohamedány, říše zanikla a na jih Indie se začal šířit islám.

Přestože mohamedáni zničili a vydrancovali město, dají se v krajině stále objevit spousty důkazů o jeho existenci. Několik polorozbořených chrámů, bazarů a jiných budov, trosky opevnění, vodní nádrže, zbytky soch božstev, to všechno připomíná staré časy. Ruiny rozeseté mezi kopci žulových balvanů a ostrovy tropické vegetace působí velmi romantickým, až magickým dojmem. Prohlídku lze začít na slavném Hampi bazaru, který jako jediný ze všech původních dvanácti bazarů stále slouží svému účelu. Kupce s bavlnou a kořením pouze vystřídali prodavači pohledů, stánky s občerstvením a zástupy nabízejících se průvodců. Na západní straně bazaru se tyčí do výšky 52 metrů vstupní brána Pampati Templu. Je to nejstarší, nejsvětější a také nejzachovalejší chrám celého Vija ynagaru. Jeho útroby, rozčleněné do několika nádvoří, svatyní a sloupových hal, jsou vždy plné poutníků, kteří zde uctívají své hinduistické bohy stejně tak, jako to kdysi dávno dělali jejich slavní předchůdci.

Dalším ze zachovalých chrámů hodných zmínky je Venkatéšvara. Nebudí svou konstrukcí a výzdobou určitě takový dojem jako chrámy ostatní, ale zato je úžasně situovaný. Rozkládající se na vrcholku hory Tirumalai, obklopený bujnou tropickou vegetací, vzbuzuje při západu slunce jeho červený nádech představu o drahém kameni zasazeném do ryzího zlata.

Asi největším zachovalým klenotem stavitelského umění dávnověkých budovatelů je pak Vitala Templ. V jeho hlavní hale se tyčí 56 monolitických žulových sloupů. Ruce zručných sochařů otesaly tvrdou žulu do takových forem a tvarů, až se zdá, jako by kámen změnil svou strukturu a stal se plastickým. Vytesaným motivům vévodí spousty postaviček králových bojovníků, skupiny tanečnic a různá zvířata neurčitého původu. Každý z těchto úžasných sloupů po úderu vydává zvuk jiného bicícho nástroje. Hudební vysto upení se tu však po zákazu památkářů již nekonají. Minimálně stejnou pozornost jako sloupy v hlavní hale si zaslouží také na nádvoří stojící kamenný vůz, jehož obří kola působí, jako by se pohybovala.

Poněkud stranou vzpomínaných chrámů leží areál královského dvora. Na rozlehlé ploše jsou roztroušeny trosky paláce, královniných lázní, podzemního chrámu a hlavně dva překrásné pavilony Lotus Mahal a Elephant Stables. První z nich dostal své jméno podle střešních kopulí vytesaných do tvaru lotosových poupat. Druhý je pak obří budovou o jedenácti stájích pro královské slony.

Tento článek byl přečten 3642

Jak se vám článek líbil?
0(min) do 10(max)
Kolik čtenářů se vyjádřilo: 23

5.0

5